Petr Kolář SJ, Universum – revue ČKA, 1/2018

Jan 6,67n

Výpisky z článku poskytl LFK

…Dnes je opravdový ateista vzácným jevem a svými postoji se začíná blížit postoji vlažného věřícího.

pap. Benedikt XVI : …Věřící i nevěřící se oba svým způsobem podílejí jak na pochybnostech, tak i na víře

Současný agnostik je ve svém živlu v sekularizované společnosti západní civilizace. Nejdříve v ní nechal církev za sebe věřit a ateistu dodávat pochybnosti… mezitím však představa Boha nacházejícího se mimo náš dosah vedla ke ztrátě zájmu a chladné lhostejnosti k víře.

Ztroskotání kolonialistické ideologie po II. válce otevřelo evropské dveře novým kulturám s vitálnějším náboženstvím.

Otázky týkající se naší víry nelze klást a zodpovědět bez ohledu na celospolečenskou situaci. její podíl na naší současné ochablé víře a na ochablých argumentech je značný.

V procesu sekularizace slábnou někdejší pevné metafyzické struktury, chřadne pojem pravdy, včetně pravdy vědecké, etiky vztahující se k desateru nebo k jeho sekularizované podobě s jejími úhybnými manévry (potrat, eutanazie), politiky, připravené o svou posvátnost atomizací individua s jeho “odlehčenou existencí” bez potřeby myslet na poslední věci člověka.

Jak velká je tedy vzdálenost tedy odděluje ateistu, toužícího po víře v Boha od křesťana, který “myslí že věří”, ale má o své víře pochybnosti? Vlažnost ať už považovaná za neštěstí nebo za hráz proti fanatismu může nakonec sbližovat péčí o caritas, jak už tvrdil Feuerbach