– Emmanuel Ransdorf

Hmota je něco víc než pro, co vidíme.Kvantový svět je tajemství, jež vytváří naši skutečnou realitu.

Miniaturní svět– elementární částice: elektron, proton a neutron. Atom je prázdný z 99%. Jádro velikosti hrášku znamená prázdný prostor jeden kilometr.

Elektron objevil 1897. Joseph John Tomson. Elektron je jednoduchá částice bez vnitřní struktury.

1894 max Planck – výzkum ideálního elektrického vlákna. Podle teorie Jamese Clerka Maxwella, mělo vlákno pohlcovat elektromagnetické záření a pak vybuchnout. V roce 1900 Mac Planck přišel s názorem, že energie není pohlcována průběžně ale skokově – kvantem. Proto nevybuchne. 1905 využil názor k vysvětlení fotoelektrického jevu Albert Einstein.

Co je vlastně tedy světlo? Pohybuje se 300 000nkm/vteřinu. I kolem překážek. Proto vznikla  teorie relativity. 1923 Luis de Broglie vyslovil názor, že veškeré složky hmoty jsou vlny a částice. Mají tedy dvě podoby. Elektron se chová jako skupina vln, ale když jej začneme měřit má podobu částice. Vlny jsou však je nezřetelné, nejasné, jsou na více místech. 1927 Heisenberkův princip neurčitosti. Je na více místech – spojené nádoby.  Platí na ně dislokalita. Spleť. Provázanost. 1964 Bellův teorém – statická nerovnost může být porušena dislokalitou.(Zkušenost a pak Svobodná vůle -rozhodnutí, jak jí uchopit) A tak foton může být na dvou místech současně, ačkoliv není nic rychlejšího než ony (světlo), aby si daly zprávu. Elektron je vlnění do té doby, než jej začneme měřit detektorem. Pak se stane koncentrovanou částicí. Kvantová neurčitost dopřává dar všudypřítomnosti. Svět miniaturních částic otřásl všemi jistotami, jak funguje materiální svět. Tvoří spíše svět možností než svět předmětů a faktů.Elektrony provozují tunelový jev. Procházejí překážkou.

Závěr:Miniaturní částice většinou kmitá, ale někdy vyskočí a změní se v bod. Kvantový skok.  Částice zdolají jakoukoliv překážku. A projevují solidaritu na velkou vzdálenost -domluví se.

Kvantifikace -zákon všeho nebo ničeho. Zakazuje částicím zbavit se nějaké své části.

Interference – setkají se vlny stejné frekvence. Jejich vrcholy se spojí a vlna zesílí.

Kvantová vlna je abstraktní vlna bez skutečné existence. Používají jí fyzici k výpočtům. Je založena na hmotě. Je zdrojem veškeré hmoty. Vlna na vodě. Pokud se už nevlní, neznamená to, že vody zmizela.  Kvantifikace prostě zakazuje dělení.

Pokud je elektron vystavený nebezpečí, že se rozštěpí a byl by narušen princip kvantifikace musí reagovat. Ontolgická vlna (sama se stvoří) tancuje a proto existuje. Přestane-li tancovat, přestane existovat. Pokud ji měříme , změní se z vlny na jeden stav. Odejde do skučného světa, po změření se zase zpět promění. Kvantová náhoda.

Rozhodnutí. Život se skládá z rozhodnutí. Zvolíme a vzdáme se něčeho jiného. (klavírista nebo řezník) Když se nerozhodneme je to ještě horší. Nejsme nic. Osel se neuměl rozhodnout mezi vodou a senem a umřel hlady. Elektron si za určitých okolností také musí vybrat. Např. měření pro něj představuje hrozbu a proto se z vlny stane bodem. Elektron vyskočí pokud neurčitost ohrožuje jeho jednotu. Jedná se o kvantový skok: Legenda o ledu. Panovník zakázal ledu se dělit. Eskymáci přišli s pilou. Jakmile začal řezat led se proměnil ve vodu. Když přestali, stala se voda zase ledem. Díky dualitě led-vody, osadníci nemohli led rozdělit.

Kvantová náhoda se vždy pojí s kvantovým skokem. Projeví se po skoku.

Dislokalita. Kulečníkové koule se po nárazu stanou spojenými. A stejně tak dvě částice, ať jsou od sebe jakkoliv vzdáleny jsou spojené, sladěné. Mají mezi sebou pouto i přes velkou vzdálenost. Je to vždy reakce na kvantový skok. Jsou-li ve fázi vlnění, nejsou spojeny. Ale dislokalita se neomezuje jen na dvě částice. Ve vesmíru se jedná o celou síť bodů. Jedná se o hromadné pole. Vesmír se mění v hologram. Toto velké plátno obsahuje obrovské množství informací. Díky poutům mezi body dochází k harmonii, která možná není hmotného rázu.

Ztracené kvantové vejce. Elektron se také skládá ze dvou částí – viditelná a neviditelná část. Naoko je tedy celý bílý (bílek), ale uvnitř skrývá žloutek, který dodává elektronu skryté zdání bodové částice. Je nehybný a neviditelný, ale v případě objevení se „nože“ začne reagovat. Elektron skočí a stane se bodovou částicí. Jde o hmotně paralelní dualitu. Vzdálenosti řídí bílek, dislokalita je vepsána do žloutku.  Žloutek nemá nic společného s časem a prostorem hmoty. Spojuje se s dalšími žloutky ať jsou jakkoliv daleko. Jeho skok je náhodný a nezvratný. Bílek a žloutek jsou neoddělitelné, ale zároveň protikladné. Jin a jang. Něco jako dvě strany mince. Řídí-li bílek – elektron kmitá, pohybuje se jako vlna a chová se podle zákonů hmoty. Jeho rychlost nepřekročí rychlost světla. Řídí-li žloutek – pohybuje se kvantovými skoky. Náhle, náhodně, nesouvisle. Celohmota se vyznačuje střídáním hmotného a paralelního stavu. Paralelní stav není hmotný– neřídí se zákony hmotného světa, zvláště relativity. Překonává prostor a čas a nevšímá si vzdáleností. Celočástice se na chvíli odhmotní. Žlutek je lepkavý a proto se dokáže spojit s jiným žloutkem a svá rozhodnutí sjednotí. Skáčkou pak po vzájemné dohodě. Bílky se však nelepí a nespojují se. Na úrovní žloutků ztratí částice identitu, ale na úrovni bílků jsou i nadále rozdělené.

Kvantový skok a dislokalita jsou výstřední. Staví se proti intuici, vyvracejí běžné zákony o hmotě a zůstávají nepochopeny. A přesto jde v přírodě o působivé a rozumné odpovědi na logické výzvy. Pro soudržnost přírody jsou nutné. Rozpor v přírodě nenajdete, je vybavena imunitou. Hrozby mění v novou příležitost. Proměna překážky v příležitost je jádro kvantového světa. Prostředí +kvantová neurčitost -kvantová hrozba- kvantový skok-zřetelný stav. Foton ač prostorově roztříštěný (polofotony rozdělené zrcadlem) má i nadále stejnou vlnovou délku a tak vzájemná jednota je zachována i na dlouhou vzdálenost (i miliardy km)

Foton má pravidla jak reagovat. Dislokální pouto se pro jednotlivý případ objeví – použije skrytá pravidla a pak pouto zase zmizí. Jedním z pravidel je zákaz klonování neznámého kvantového stavu. Chemie: Fermiony jsou jako cihly a bosony jako lepidlo. Dva ferminony nemohou být na stejném místě, Fyzika: dva elektrony nemohou mít v atomu stejnou oběžnou dráhu. Nemohou se promíchat. (Wolfgang Pauli 1925) Atom je stabilní. Molekula je stabilní. Bosony jsou naopak stádní a slučují se – lepidlo. Fotony jsou jako bosony. Když míří ke stejnému bodu a srazí se, sjednotí se (slepí se). Když se slepí, už neví odkud přišly – zapomenou to. (kvantová nerozlišitelnost)

Kvantový svět vyniká logikou. Chrání přírodu před hrozbou rozporu.

Kvantová květinová ruka. Prst1 – květina kmitá (vlna- částice kmitají), prst 2- Květina skáče(občas skok), prst 3- květina která spojuje(dislokalita- neviditelná pouta i na velké vzdálenosti a nedbají na čas), prst 4- květina co usměrňuje(kvantifikace- vysvětluje proč byl nutný skok).

Kvantová neurčitost a dislokalita  pomáhá: kvantový počítač, kryptografie, teleportace.

Poslední prst je – ztracené vejce -symbolizuje elementární částici, která spojuje exokauzální část endokauzální. Jsou to pouta dohody a harmonie. Foton prostě má obojí.

Prsty 1,2 a3 popsují, umožňují poznat tajemnosti.

Kvantové počítače -skládá se z Quibyů. Narostíl od klasického bitu má obě hodnoty- tedy 0 i 1. Může se nacházet v neutrálním stavu. Díky možnosti spojit se s dalšími Qubity vnikne řada superpozic a umožní paralelní výpočty.Má závratnou moc teoretického výpočtu. Počítá různá řešení najednou. Nevýhodou  je křehkost dislokality. I když počítá vše najednou, výsledek bude jen jeden. To je ale zase výhoda v kryptografii, což chrání špionské zprávy.

Kvantová teleportace (přemístění)se těší velkému zájmu science fiction. Je však si třeba uvědomit, že kvantový přenos se týká vlastností částice, která zůstává na místě. Je to tedy spíše projev komunikace než přemístění hmotného předmětu.

Příroda je tak zachována díky. Svým zákonům: zákazu klonování, zákazu teleportace (Qubit nemůže být převeden na bity), zákazu signálu (je nutná informace v bitech).

Mozek využívá dynamiku skok, aby mohly probíhat smyslové a hmotné výměny v našem vnitřním životě.

Kvantová biologie: Fotosyntéza – vybírá si nejlepší cestu v rostlině – zelené pigmenty využívají kvantovou neurčitost. Orinetační smysl ptáků – vnímají magnetické pole země – chemická složka kryptochrom, využívá dislokalitu.

Mozek: – to co považujeme za nehybnou hmotu je ve skutečnosti substance nasáklá infrapsychickými zárodky vědomí. Zárodky jsou neaktivní (žloutek). Za určitých podmínek se probudí a navzájem se s nehybnou hmotou ovlivňují (mnoho záblesků ducha – kvantové vědomí). Vzniká rozhovor hmoty s psychikou aniž by byly narušeny fyzikální zákony. Dvojí sjednocení psychofyzické a psychoduševní se týká všeho. Pokusy Cleve Backstera s rotlinami a dedktorem lži ukázali, že rostlina už rozpozná náš úmysl jí ublížit. Reaguje i na ubližování zvířatům se kterými se zná. Byňky rostliny jsou schopné mimosmyslového vnímání. Rostliny  jsou inteligentní. Komunikují, vyměňují si informace, rozlišují vibrace hmyzu, vnímají hudbu a ženský hlas, umí se bránit. Není to nic divného- prostě jsou celohomota (vejce, bílek, žloutek)

K paměti není potřeba mozek. Dokázáno u rostlin i jednoduchých živočichů. Jedným z možných vysvětlení suprální inforamce celohmoty – duchovní pixel.

Nevědomí má schopnost ovlivňovat nás bez našeho vědomí. Suprální nevědomí může mít souvislost s rodovými traumaty, z kolektivní minulosti. Každý jedinec, který se mění je důležitý pro rod i lidstvo.(suprální nevědomí je jako cibule, vrtstva já, vrstva rodiče, prarodiče adt).

Minerály: (pokus s elektrickým vláčkem, který si po tisících nehodách sám vybral bezpečnou kolej) zdá se že paměť mohou mít i neživé věci.

Endokauzalita vnáší do našeho světa svobodu, tvůrčí schopnost.- možnost volby. Odmítání svobodné volby a popírání nehmotného vědomí má svoji historii. Jung říká, že svoboda je subjektivní pocit svobody.

Delfín spí jen jednou polovinou mozku z bezpečnostních důvodů. Kytovec se musí vždy rozhodnout. Teprve se rozhodovat učí. Jako mládě nespí.

Nevědomé procesy neumí rozhodnout, nemůže vést k rozhodnutí – svobodná vůle.

Smyslový lobbing (radost nebo bolest) – ovlivňuje naše rozhodování. Díky vědomí snáze přizpůsobujeme své chování. V osobní svobodu je ale potřeba věřit! Vyhýbejme se lidem kteří říkají, že v osobní svobodu nevěří.