Převzato z knihy Milana Machovce Smysl lidské existence (vydalo Akropolis 2008)

• Vedle práce je vlastně již jen jediný způsob , kterým může jedinec bytostně vyzrávat, a to právě kontakt s jinými lidmi, kontakt spolupráce, vzájemné pomoci či sporu, citového zalíbení či odporu.
• Kontakt individuí však ještě ani zdaleka nemusí být a nebývá dialogem. Člověk musí žít nejen s člověkem, ale i vedle člověka, bez opravdového zájmu o toho druhého. I přináležitost jistému kolektivu může být čistě vnějšková, neexistenciální, může člověka v jeho rozvoji i omezovat.
• Moderní společnost nabízí nejrůznější prostředky vzájemného sdělování myšlenek….Ovšem ani sto institucionálních a jiných příležitostí není ještě zárukou jeho skutečného rozvoje lidsky pozitivního, umožňující zrání lidské osobnosti.
• Nacházím sebe sama? Mohu se rozvíjet? Co je vlastně opravdový kontakt člověka s člověkem?
• Specificky lidské tkví v tom, že aktivita může být na obou stranách… Jde také o vědomí, že jsem někým… Roli také hraje svědomí…A to nejen moje , ale i druhého.
• Komunikace člověka s člověkem je onou formou kontaktu, při níž se nejen srovnává rozum s rozumem, poznání s poznáním, názor s názorem, ale kdy se rozvírá člověk člověku, tj. celé nitro-nitru jinému.
• Dialog je však ještě cosi náročnějšího. je to víc než pouhá výměna názorů. jde o vědomé otevření se člověka člověku. Jde o cílevědomou komunikaci…. Překonává negativní stránky pradávného vzájemného rozdělení lidí pracovní specializací. (specializovaná společnost totiž upadá znovu do barbarství bez osobního lidství, odbornost dnes neznamená moudrost.
• Potřebuji ve svém pracovním úseku nejen výdělek, zábavu, ale potřebuji najít cestu k vědomí jiných jedinců a tak překonávat své vydělení do své specializace. Potřebuji dialog, potřebuji zažívat, jak jsou lidé lidsky zformováni, abych korigoval svoji jednostrannou cestu.
• Předpokladem dialogu je
• odvaha otevřít se – dát nejen své vědomosti, ale i své nitro (nemyslí se mé niterné prostředky k zápasu, ale prostředky k dialogu)
• odvaha odhalit nejen své úspěchy ale i svoje slabosti (pochyby zmatky tápání)
• Dát veškeré své svědomí k dispozici tomu druhému, ať je přítel nebo soupeř.
• Nejde mi o vítězství ale o skutečnou pravdu
• Adresný zájem o člověka – partnera dialogu Neredukovat můj zájem jenom na užitečnost, použitelnost toho druhého. (I sebevznešenější věc může mít svůj fanatismus, nelidskost)
• V dialogu je potřeba druhého vidět jako spojence ne jako soupeře
• Chci-li žít plně, nesmím chytračit – tj. sobě hledat smetanu a riziko přenechat druhým
• je potřeba se osobně angažovat. Cítit mravní odpovědnost nejen za sebe ale i za svého odpůrce. (Gándhí)
• Překážky dialogu jsou:
• malá vzdělanost, malá kulturní vyspělost. Polovzdělanost je v jistém smyslu horší než nevzdělanost.
• jednostranná specializace osobního zaměření
• Hierarchizace lidské společnosti (podřízenost, nadřazenost) Kdo má absolutní svrchovanou moc nemůže vést dialog s nikým.
• Skrytý nezájem o skutečný rozvoj.
• Každá instituce dříve funkční se v konečné fázi snaží udržet i když pominuly důvody její užitečnosti. (byrokracie). Pokud úřad plní – nebo neplní – nelze jej ukončit, protože ještě nesplnil.
• Přeorganizovanost
• Dialog se ve společnosti jaksi nesluší.
• Dialog člověka se sebou samým
• Se svým lepším já – vědomé zrání (neustrnout ve zdánlivě výhodné pozici. Nevyhýbat se přemýšlení o sobě)
• Náš rozhovor s Bohem je defacto rozhovor s námi samými, se svým ideálním já. (prosím-li o mír od Boha, získávám vnitřní mír)
• Modlitba obsahuje upozornění, že člověk jde nějakou cestou, že o něco jde. Nese život s plností srdce. Povznáší se nad věci nicotné.
• Člověk nachází své vyšší já tím , že rozvine v sobě řetěz myšlenek a meditace o nich.
• Člověk potřebuje filozofii života a vnitřní dialog vlastně po celý den (nejen večer nad knihou)
• Skutečná konverze není sebepopřením, ale aktem sebenalezení
• Dialog s mojí konečností (smrtí), je zároveň dialogem se světem. Beru-li vážně smrt, beru vážně i svět. Kdo odmítá sžít se se svojí smrtí, nebere vážně ani svůj život. Jestliže byl náš život zralý, neodcházíme z téhož původního světa našeho narození, ale ze světa, který jsme spoluvytvářeli. Mé bytí je reálné, reálného celo vesmírného procesu.(Bhagavdgíta VII, 8-11,21)
• Ani poznání, ani dialog, nýbrž život z hlediska věčnosti (Masaryk)
• Součást veškerého bytí – vytváříme kosmický cit (Einstein)
• Žít s dějinami v nadčasovosti bratrské jednoty.

Já : Slova Milana Machovce potvrzují účel bratrského soužití v neustále se měnícím světě. (viz Fratelli Tuti)Hlouběji chápeme proč Pán dal Františkovi dary na lidech ačkoliv je zpočátku nechtěl. Oprava církve, jak ji Pán skrze Františka napravoval, byla vedena skrze poznání sebe sama, uznání své vlastní důstojnosti, odvahy vést upřímný dialog a skrze neustálého růstu bratrství a neustálého dialogu.