Boj o modlitbu

Pokud nevíme, proč se modlíme, v této bitvě o modlitbu neobstojíme.

Postní doba 2023: modlitba jako cesta, jak žít své povolání – být Božími dětmi. Od Rakouského karmelitánského řádu.

Touha

Touha má v duchovním životě zásadní postavení.

Duchovní touhy jsou projevem přítomnosti Ducha svatého v našich srdcích, podobně jako jsou vodní plochy na povrchu země znamením skrytého pramene.

Touha po modlitbě, stejně jako každá jiná duchovní touha, je již částečně dílem Ducha svatého v nás.

Nejde o to něco vytvářet nebo čekat, že něco přijde zvenčí, ale nechat již přijatý dar, aby se rozvíjel.

Čekat

A v modlitbě je tato práce spíše čekáním a bděním než konáním

Jde tedy o to, abychom se nenechali odradit, a zejména abychom nemalomyslněli, že nevíme, jak se modlit.

Modlit se, stejně jako milovat, je dar a zakoušení vztahu

Setkání

Modlitba je společenství a setkání s Bohem. Můžeme se na setkání připravit, čekat, „bdít a neumdlévat“, ale sami toto setkání neuskutečníme. Člověk se tak nemůže zbavit dojmu, že se neumí modlit. Pokud si myslíme, že se umíme modlit, je to možná znamení, že si dáváme více záležet na tom, co děláme při modlitbě my, než na tom, jak ji přijímáme od Ducha svatého… A naše očekávání není očekáváním, že na konci času modlitby budeme spokojeni, ale očekáváním setkání, jehož podmínky nezávisí zcela na nás. Neumíme se modlit, protože si modlitbu nemůžeme osvojit. Je to projev Ducha svatého v našem srdci, který působí pravou modlitbu (srov. Řím 8,26). Tím rychleji se dostaví v modlitbě krize, čím víc si myslíme, že sami dosáhneme „hmatatelného“ výsledku

Vytrvat

Naše očekávání, naše vytrvalost, je to, co můžeme dát. A opíráme se přitom o Boží zaslíbení, že Bůh v nás vykoná své dílo, právě tak jako o znamení a první dary Ducha svatého v na[1]šich srdcích (srov. Řím 8,24.

Boží děti

Při modlitbě tak konkrétně zakoušíme, že to, co závisí na nás, je uskutečňovat postoje Božích děti, které nás učil Ježíš: najít si čas, abych se obrátil k Otci, uznal ho za Otce, zdroj svého života, přijal jeho slovo jako potravu, znovu vyjádřil svou důvěru v úkonu hluboké vděč[1]nosti a klanění, a tak živil svou naději

Prameny:

www.exercicie-online.karmel.at


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *