Předmluva

Když se přeme o náboženství a teologii, přeme se vlaastně o to, v jakém světě chceme žít….V náboženství jde o vytváření světa, který budeme my a budoucí generace obývat.

Spousta lidí má toho teologicko průmyslového komplexu po krk… Stejně jako mohou být náboženství a teologie zneužity k tomu aby škodily, mohou být také využity k tomu, aby léčily a uzdravovaly…

Než začneme

 Mystička Cyryll Houslenderová jela metrem a najednou v duchu spatřila Krista ve všech lidech..Kristuse je všude… Prožila vědomí jednoty a úcty…Každý život má vliv na všechny podoby jiného života…

Bůh je všudypřítomný – není to jen Ježíš v těle…Slovo se stalo tělem (Jan 1:14) tělo sarx

…Není zde jmenován Ježíš!… Ale až později je zmíněn Ježíš Kristus.

Co když je Kristus jméno pro transcendentno uvnitř všeho univerza? Jméno pro veškerou lásku? Jiné jméno pro všechno?… Křesťanství jak přirozené náboženství- tedy kosmos ve kterém žijeme (Chersterton) …Re.ligio- opětovné spojení…Kosmická představa Krista nikoho nevylučuje a všechny a všechno v sobě zahrnuje. (Jan 17:21 aby všichni byli jedno)

1.      Jiné jméno pro každou věc

Kristus není Ježíšovo příjmení. (Sk 2:36- toho Ježíše učinil Bůh Pánem a Kristem)… Inkarnace není jen Ježíš, ale první vtělením bylo světlo, Bůh, který se stal světlem všeho.. Všechno viditelné je bez výjimky výlev Boha. (světlo není to co přímo vidíme, ale díky čemu vidíme vše ostatní)…Jan popisuje Krista jako světlo, které tma nepohltí…nepřetržitý proces přicházení světla… Druhá inkarnace pocházela z té první, kdy svět byl prosycen světlem Kristem od počátku….Svět je místem kde se Bůh skrývá i projevuje (Přirozeně i nadpřirozeně)- je to uni – verzum (spojení a soudržnost)…Nejde jen o jednu lidskou manifestaci Boha – Kristus- to v církvi vyvolalo pocit oddělenosti a soupeřivosti..

Bůh miluje věci skrze to, že se jimi stává, že se s nimi spojuje, že je nevylučuje… všechny viditelné věci jsou zjevením Božím, rozlévající se duchovní energií.

Univerzální a osobní Bůh

Kristus podle Bible existoval od počátku (Jan 1:1-18,koloským 1:15-20, Efezským 1:3-14) Takže Kristus nemůže časově spadat v jedno s Ježíšem… naše víra se stala soupeřivou teologií- místo aby byla univerzální kosmologií, uvnitř které bychom žili v bytostné důstojnosti… zaměřujeme se výhradně na Ježíše, na svůj osobní vztah s ním, aby nás zachránil- proto e pro nás snadné myslet si že nemá nic společnéhons válkou, nespravedlností, ničením přírody…na začátku 2.stol jsme přijali název katolická – všeobecná a později římská (skončilo šíření všeobecného poselství) a pak už jsme jen rozdělovali, stali jsme se straničtí. Začali jsme říkat, že Ježíš je Bůh. (str 29) Jenže to není teologicky správně. Kristus je Bůh a Ježíš je jeho manifestace v čase (Ježíš je ne čistě Bůh a ne čistě člověk) … naučme se spojovat je dohromady : Ježíš a Kristus je dohromady osobní i univerzální Bůh… (1. příchod – stvoření, 2. Příchod Ježíš člověk, 3. příchod- v milovaném společenství (tělo Kristovo). Ježíš je mapa pro omezenou osobní rovinu a Kristu je plán pro veškerý čas a prostor života… Reforma znamená neuzavírat se do výlučné skupiny, ale pro všechno na nebi i na zemi (Jan1:10), tedy přirozené náboženství, které zahrnuje každého…

Ježíš, Kristus a milované společenství

Kristus je největší vrcholné dílo. Všechno je dítětem Božím. Bez výjimky….Víra, naděje a láska jsou podstatou Boha a tedy i bytí. Taková dobrota nemůže umřít… Bůh není jen láska, ale také absolutní víra a naděje sama. Žádné náboženství nikdy neobsáhne hloubku takové víry, žádné etnikum nemá monopol na takovou naději, žádná národnost nemůže kontrolovat a omezovat Proudění univerzální lásky… Ježíš nám přišel ukázat mnohem spíše jak být lidští než jak být duchovní.

2.Přijměme, že jsme plně přijímáni

Ježíš zemřel a Kristus povstal – stále sice jako Ježíš, ale nyní i jako souhrnná osoba, která zahrnuje a vyjevuje všechno stvoření v jeho plném smyslu a směřování.(sv. Atanáš: Bůh působil jednotně skrze jednoho člověka, stejně jako skrze ostatní části svého stvoření, aby se všude vyjevil a nic nezůstalo nedotčeno jeho božstvím a jeho sebepoznáním a celý vesmír byl naplněn poznáním Pána, jako je moře naplněno vodami.)

2.Petra 1:14 -stali jste s účastníky přirozenosti.

Bůh je vztah sám, dynamika nekonečné lásky mezi boží rozmanitostí (Trojice) -Učinmě člověka, aby byl naším obrazem (Gen 1:36-27)…Nekonečná láska od samého počátku zahrnuje vše co Bůh stvořil (EF 1:3-14)…V každém stvoření je obsažena božská DNA…spásu je lépe pojímat jako obnovu… (pokud ne, tak strháváme boha jen na svou úroveň)

Přijímejme , že jsme přijímáni… Z jeho milosti jsme všichni obdarováni milostí… Božská přítomnost se uskutečňuje tady a v nás a ve veškerém stvoření a ne jenom kdesi… 1.Kor 15.4-8 Po Ježíšově smrti se ukázal Kristus – vtělení jiného druhu (Marek 16:12 v jiné podobě)… Vidět a poznat není totéž… Boží přítomnost lze vidět ve všem obyčejném a materiálním- není třeba nadpřirozené zjevení…20 let po Ježíšově éře mel Pavel spojen Ježíše s celým Kristem) (Kol.1:15-20,Ef 1:3-14,1.Kor 12:12, 11:17, Řím 8:18 a dál) Později jan 1:1-14 bez něho nepovstalo nic, co jest, v něm bylo světlo a život, Slovo se stalo tělem.

Světlo a osvícení

Mat 5:14 – vy jste světlo světa…V Ježíši Kristu se nám zpřístupňuje široký, hluboký a všezahrnující pohled, jímž se na svět dívá Bůh sám…Nemáme ho uctívat, ale následovat… Vtělení se neodehrálo jen před dvěma tisíci lety, probíhá celým obloukem času a bude pokračovat.. trvalá naděje na věčné vzkříšení… Kristus je světlo, které lidem umožní vidět věci v plnosti…Zralý křesťan vidí Krista ve všem ostatním a ve všech ostatních… stát ve svornosti se všemi ostatními lidmi a věcmi…Vtělení je aktem velké solidarity, nikoliv jeho soudu… Ježíš neměl s jinakostí žádný problém…Je třeba více miloval lidi než principy. … Skutečná katolická a nerozdělené církev už dnes neexistuje…Nezahrnuje, ale vylučuje… Na hostinu Ježíše se tak dostali spíše lidí zvenčí než z církve (súfijští mistři, židovští proroci, filozofové , hinduističtí mystikové žili v duchu setkání na hostině více než spousta křesťanů

Jsem který jsem, Bůh není svázán s nějakým jménem. Ani my nevíme kdo Bůh je, nemůže být naším soukromým vlastnictvím… Potřebujeme hlubokou pokoru…U nemůžeme Krista věznit v mezích lidského vývoje vědomí a kultury, nacionalizmu v rámci křesťanství…Není ničím vlastnictvím a nikdy nebude…

Milující Ježíš , milující Kristus

Bůh je osobní i univerzální… Uctívání bez Krista znamená náboženství svázané s dobou a kulturou -etnické náboženství… Duše patřili Kristu i před Ježíšem…Jestliže se vám nedaří věřit v Boha – mohla by vám pomoci představa Ježíše Krista. To si totiž nenárokuje a ani nemůže žádná náb. Skupina… Bůh přesahuje vyznání, denominace, národy, genderové rozmary, falešná já… Jste dítětem Božím a vždycky budete…(i ti kteří vás nemají rádu, kteří nejsou jako vy)… Už sebou nemusíte vláčet břemeno snahy o dokonalé já, jste v Kristu spaseni…Skrze Krista našeho Pána, amen

3. Zjevován v nás – zjevován jako my

Saul se obrátil po slvech – Já jsem ježíš, kterého ty pronásleduješ… Bylo mu dáno poznat tajemství (Ef 3:2, 10-11) a uviděl… Posunul se od toho o čem si myslel že zná, k tomu že to jasně poznal… ve svých dopisech mluví hlavně o Kristus… Bohu se líbilo zjevit ve mně Syna (Gal 1:16)… Poznal svou pravou identitu… Sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je ve vás? (2.Kor 13:5)… Bůh se musí zjevit ve vás ., než se bude moci plně zjevit vás… Až bude váš smutek součástí věčného smutku- rozpoznali jste univerzální tělo -jde o vnitřní duševní dialog. …Přirozený zákon objevili až morální teologové 20. století- individuální svědomí… Všechno a ve všem Kristus (Kol 3:11) -Bůh proniká všemi věcmi.

En Cristo

En Cristo je kódem pro účast na zkušenosti spásy (Pavel použil 164 x)… Lidé nikdy nebyli odděleni od Boha, pokud si to sami nevybrali… Všichn žijeme uprostřed společné identity… Budeme přivedeni k jednotě v Kristu (Ef 1:9-10)- kolektivní vědomí… vyvoleni před stvořením světa… Nikdy jsem nebyl oddělen od Boha a ani nemohu být – jedině ve své mysli.

Ranní křesťané se stále více zaměřovali na Ježíše samotného a odděleného – měli snahu Římu dokázat, že Ježí je božský nezávisle… Po Nikajském koncilu začal být chápán jako soupodstatný s Bohem a Chalcedonském koncilu jako člověk i Bůh…Ve skutečnosti to však zůstalo jen akademickou teorií… křesťanstvo se dál dívalo jako imperiální, patriarchální a dualistické… Začalo se zaměřovat na poslušnost a konformitu… ztáhli jsme se do individualismu…do vysvětlovačů smyslů a významů…a nezahrnovali jsme do pojetí Boha celý svět… Do náruče Boha nám pomůže jedině Kristius – vezmu vás k sobě… (Jan 14:3)

Změna paradigmatu

Ježíš a pavel ve své době iniciovali změnu paradigmatu… Posuneme se zpět k tomu co říkali?… Obraz Krista zahrnuje nás všechny a každou věc… Kristus může spojovat všechno…(1.Kor 15:28, Kolos 3:11, Kolos 1:19-20)-kosmický Kristus…

Univerzum s účastí plně všech

Pokládáš univerzální za kacířství?… nebo je to tajemství? … čekal Bůh až se objevíme my křesťané?… Bůh kterého jsme lidem předkládali je prostě příliš malý.

Velká láska a velké utrpení

Láska a utrpení vždy otevírali cestu k transcendentnu… My však máme tendenci vytvářet Boha, který by byl stejný jako my… Důkazem, že jste křesťané je že vidíte Krista všude kolem sebe… Na vše, na psa, květinu, včelu, horu… soustřeďte se na vtělení Boží lásky, kolem sebe…Kristus je všem dávám svobodně… Kostel, synagoga, mešita začnou pak mít zcela nový smysl… I když trochu nudnějším a zbytečným…

4. Prvotní dobrota

Božská dokonalost spočívá ve schopnosti zahrnout to co vypadá nedokonale… Bůh není vázán lidským domýšlivým předpokladem, že jsme středem všeho… Neomezuje se pouze na lidi… Svoji důstojnost nepřiděluje jen zasloužilým. Jeho hodnota je zakotvena v jeho přirozenosti a existenci samé.

Velký řetěz bytí

Sv. Bonaventura? Má-li se člověk propracovat k lásce k Bohu, musí začít lásku k těm nejmenším a nejprostším věcem a odtud postupovat vzhůru.

5ekne-li někdo miluji Boha nenávidí svého bratra, sestru, je lhář. (1.Jana 4:20)… Bůh k nám nezačal mluvit až prostřednictvím Bible, církve, proroků… Ale od počátku… Papež ani Bible nejsou neomylní… Země je plná nebe a v každém keři Boží oheň hoří…

První je dobrota, na prvotní hřích

Znáte pravdu (1.Jana 2:21) Nyní jsme boží děti a ještě nevyšlo najevo co budeme (3:2). Boží obraz je neměnný a my o něm nerozhodujeme… Je to dar věnovaný všem… Většina náboženství tuší prvotní dobrotu…ale my jsme se obrátili k hříchu, pádu…odčinění viny… doktrín prvotního hříchu byla užitečná abychom se nedivili své křehkosti a zranitelnosti… ale vzali jsme to za špatný konec – teologie nedůvěry a podezíravosti, řest, peklo, odměny a tresty, zvládání hříchů… Lidská přirozenost je však hluboká důvěra ve vnitřní dobrotu – pozitivní pohled na lidstvo a jeho historii – ne na vylučování a strach.

Držet se pozitivního pohledu

Lidský mozek je nastaven na negativní, ne na pozitivní…Potřebujeme se proto na pozitivní usilovně zaměřovat a prožívat…radujte se vždy (Filip 4:4-9)… Kontrolujte mysl…Naše přirozenost je víra, naděje a láska- tím se chceme stát – tedy tím, čím už jsme… Zaleží na nás- důvěřujme si… Spoléhejme se na bytostnou prvotní dobrotu a univerzálně sdílenou důstojnost… Dnešní svět je náchylný k cynismu, skepticismu, v nic nevěřit… nejlepší kritikou špatného je stálé konání dobrého… Obnovme původní křesťanský plán – prvotní dobrotu.

5.Prvotní dobrota

P.Teilhard de Chardin: -láska je přímo fyzickou strukturou Univerza…touto energií je láska v mnoha podobách.

Lásku lze označit jako přitahování všech věcí ke všem věcem…pozitivní prodění…dává o sobě neustále vědět… je potřeba sebe otevřít směrem ven…Láska není otázkou myšlení nebo síly vůle, nýbrž proudění ochotné poskytované a vyměňované energie, bez požadavku něčeho na oplátku…je školou pro každé setkání s Boží láskou – bez lidské lásky nezažijete tu Boží…Láska zahrnuje to dobré i špatné…v lásce je odpuštění a v Boží lásce už není místo pro lidský trest, pomstu, odsouzení, volání po odplatě.

Ukřižovný a vzkříšený Kristus využívá chyby minulsti k vytváření pozitivní budoucnosti…chyba nevymezuje a netrestá. Využívá je za účelem proměny…Odpuštění je prostě možná nejlepším popisem co Boží dobrota přináší lidstvu.

Probuzení

Náboženství ve své nejlepší podobě pomáhá dostat Boží lásku do lidského podvědomí…Očista je stálý proces… dochází k němu různě…pouhá poslušnost je spíše oklika…nejde o to jen zvítězit… Každý kolem sebe potřebujeme nějaký objekt lásky…láska nás ukotvuje, dává směr, motivaci i radost…rodičovství a rodina jsou základní školou pro instinkt lásky…

Láska mne k tomu přiměla

Milovat můžeme cokoliv…A Bůh využije cokoliv, abyste se probudili…Bůh s realitou nesoupeří, ale spolupracuje…Bůh je vztah sám…Uzdravení nezávisí na zasloužilosti člověka…Ježíš rozhodně nechce být pokládán za strůjce zázraků a vyhýbá se proslulosti…Ježíš uzdravené staví na jejich vlastní nohy, nechce aby byli závislými, dává jim odvahu uvěřit vnitřnímu Kristu…přijmeme-li lásku boží ztácíme kontrolu a zároveň jí nalézáme…milost je prostě přirozené proudění věcí, pokud to místo vzdoru připustíme – hřích je přerušení nebo omezení proudění, ale občasný výpadek nám může pomoci uvědomit si, že nezaslouženou lásku potřebujeme…

Pohyby v božském tanci

Bůh pro nás není konečný, potřebujeme jej stále objevovat…je to tanec tváří v tvář….Bůh jí někdy skrývá…a pak čeká, zda se i v prázdnu dál spoléháme…to je účel temnoty a pochybování…někdy se prostě musíme rozhodnout věřit, milovat a důvěřovat i když nemáme zrovna duchovní pocit… Bůh vstupuje do nejvnitřnější interakce a umožňuje růst tím, že připouští chyby a odpouští je…chyby proměňuje v milost…stojí při vás…jediné co vás odděluje od Boha, je myšlenka, že jste od Boha odděleni…lidská láska je zkušební běh- Boží láska je cíl… Prosit v modlitbě znamená napojit se na obvod.

6.Svatá celost

Anonymní křesťané… pojímají Boha nikoliv jako vnějšího spasitele, ale jako sílu, kterou mohou pěstovat a sytit uvnitř sebe… velká láska vede k velkému utrpení… a ke změně.

Puzení k celistvosti

C.G.Jung – se stavěl kriticky ke křesťanskému odkazu, protože před sebou viděl moralistickou náboženskou tradici zaměřenou na vnějšek…Přesto nebyl ateista…zdůrazňoval archetyp Boha, který nás vede k jednotě a celistvosti… (neplést si to s domnělou morální dokonalostí, moralismem spojeným s egem)…každý pohled na Boha, v němž se jeví jako krutý a trestající, nám brání připustit zdánlivé rozpory a nutí nás žít na povrchu vlastního života…náboženští má smiřovat a proměňovat, nikoliv řešit problém… celistvost souvisí s harmonií a vyvažováním…musí zahrnovat i negativní zkušenosti (kříž)

Ten krásný hlas v nás

Naslouchat hlasu Boha ve svém nejhlubším Já…napřáhnout ruku k té malé hroudě hlíny, kterou jsem…kombinace pokory a trpělivého hledání je nejlepší praktikou…objevit svou duši znamená objevit samotného Boha…duchovní uspokojení…cokoliv je přílišnou sebejistotou, není nikdy hlasem Boha v nás…naslouchejme tomu co nás podporuje, povzbuzuje, podněcuje…jestliže máe k sobě nenávist budeme nenávidět i druhé…evangelium prosperity je cesta od Boha… hlas obviňování je hlas žalobce – význam slova Satan – zahanbování, obžalování, vinění není Boží řeč…

7.Na cestě k dobrému

Kristus nás vřele a neochvějně miluje…Jaký je cíl? …Od řádu k zmatku a pak k novému řádu…změňte smýšlení, obraťte se (ne kajte se, pokání)…změňte pohled na svět, změňte uvažování…změňte srdce a mysl… vnitřní motivaci a úmysl…církev nemá být malebné starožitnictví…cestou k dobrému musíme procházet i špatným – nemůžeme se držet stranou (Pilátův syndrom)…Bůh nežije v minulosti.

Jak Bůh zajišťuje, aby bylo stvoření stále dobré a nové

Kristova evoluce má inteligenci, plán, trajektorii…navzdory ukřižování…tvorstvo pracuje k porodu…buďme trpěliví…metanoeite-změna vědomí nastane až časem…Bez evolučního pohledu na svět nemůže křesťanství rozumět růstu a změně.

Příběh milosti

Život nemusí být dokonalý, aby byl úžasný…krůčky ke zralosti jsou nezralé…univerzální vzorec je důležitější než vzorec kmenový či klanový (rozchod křesťanství s etnickým judaismem)… Do pozice klanu se církev dostává, když se úzce spojí s Ježíšem svázaným nějakou kulturou a nezahrnuje věčného Krista…Boží milost tu byla před Ježíšem (Ef 2:7-10)…

Stopy dobroty

Darwin nevěřil na nahodilost (stvoření je krásné)-nechával otevření dveře inteligentnímu plánu…také zmrtvýchvstání a vzkříšení jsou univerzálním vzorcem univerza (regenerace, uzdravování, životní cykly, tma a světlo)…pokaždé když se nadechneme opakujeme vzorec nabírání ducha do hmoty a obráceně při výdechu ducha do vesmíru…vzkříšení Krista není jednorázový zázrak, ale zjevení univerzálního vzorce….

Jung: Vzýván či nevzýván, Bůh bude přítomen… Bůh nesoutěží, ale spolupracuje – každým kdo miluje – tento podnět nemusí vůbec nést jméno náboženství.

Část druhá – Veliká čárka

Činy a slova

Vyznání: narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontiem Pilátem…mezi je jen čárka… nezmiňuje se o lásce, službě, naději, bratrech a sestrách, odpuštění… nic o praxi.

Obraz vzdáleného, statického Boha- Kristus v krédu není přítomen, není spojen se zemí… Všech sedm koncilů církve bylo svoláno císaři (Císaře nezajímá etika lásky, služby, nenásilí)…rozdělení církve byl důsledek dualismu…

Ve františkánské teologii je pravda vždy v zájmu lásky- není cílem sama o sobě (ideologie)… Kristus udrží veškeré tvorstvo pohromadě v jednotě…

Hloubka věcí

Svátost oltářní není ve svatostánku, ale v nás… My jsme živým tabernáklem… A i když přijmeme Krista do srdce, stále si myslíme, že musíme být znovu a znovu spaseni…V Ježíši se stal Bůh součástí našeho malého světa, vstoupil do každodennosti (filip 2:7)

Božská mapa

Ježíš prošel lidskou cestou (Žid 4:15)…Dokud zůstáváme na povrchu všeho, Boha neuvidíme- Bůh je v hlubinách… Bůh byl raněn a zároveň vzkříšen -tak je to i s námi…

Sv. Bonaventura dal teologickou váhu hluboké zkušenosti sv. Františka z Assisi – matka země, bratr vítr, sestra voda, bratr oheň… živá zkušenost tady a teď…Boha musíme milovat skrze tento svět, v tomto světě a kvůli světu….milovat svět ve všem jeho utrpení…Bůh miluje věci skrze to, že s jimi stává a my milujeme Boha týmž vzorcem…

Vždy a jedině vtělení

Vtělení je trumfem křesťanství…vzkříšení je podobenství o cestě všech lidí a celého vesmíru…nejlepší cestou ven je cesta dovnitř…nejlepší cestou vzhůru je cesta dolů…

Svolení jít dovnitř a dolů

Ježíš i Pavel důvěřovali své vlastní zkušenosti s Bohem…trvali na otevřenosti křesťanství pohanům…(mše v úterý je stejně dobrá jako v neděli)… Z dlouhodobého hlediska lze reformovat věci jen rozplétáním zevnitř- pomocí vlastních autorit…Rituály jsou jen ukazateli, směrovkou- vtělení odkazuje nejen k věcem, ale k plnosti věcí…Anděl je vnitřní duch nebo duše věci – vidět duši věcí v živlech, zvířatech, zemi vodě – být tady v hloubce -Tady to je Ježíš a hloubka je Kristus- to je podstat vtělení a kontemplace…

Františkova socha v Assisi v bazilice hledí k zemi -Bůh je skrytý…duchovní cesta: Všechno nebo nic, tady a potom všude

Respekt, údiv, úcta

Každý předmět, který v nás vyvolává respekt nebo úctu je pro nás v tu chvíli Kristus- pomazaný… kontemplativní pohled s respektem i když jsou jen en Cristo (nejsou formálně zbožní)

Ženské vtělení

Ženská moudrost je kvalitativně jiná než moudrost mužská…Ježíš byl muž, ale Kristus stojí mimo rody…Jak to že byli Evropané zamilovaní do Marie?…jde o archetyp…symbol prvního vtělení- matka země…vnitřní obraz, kter potebuje duše, aby se mohla sama na sebe podívat…Marie je jedna z nás – není Bůh…potřebujeme jsme se v Marii vidět a říci spolu s ní, že se bůh k nám sklonil…Jung chválil Vatikán za rozhodnutí -Na věčnosti existuje tělo ženy…Marie spojuje hmotu a ducha.

Přitakat Bohu

Marie je sama důvěra v Boha… čisté bytí, nikoliv konání…Bůh nikdy nepřichází nepoznán…Let It Be-nech to být-ať se tak stane… Kulturu víry jsme v církvi přijali spíše od řádových sester než od kněží…ženská síla pramenní z niterného vztahu a je hluboce symbolická…

Toto je moje tělo

Eucharistie – prožitek společenství…Ježíš nám dává své plné lidství…Bůh dává sebe za pokrm…nelze nikoho z toho vylučovat…jde o schopnost být přítomni…toto je moje tělo: celé univerzum…Poznejte, že jste to co jíte a co pijete – vzájemná přítomnost…

Univerzální vtělená přítomnost

Co je příliš krotké, má pouze malý psychický dopad…mše je někdy pouze potvrzení státu quo…Chléb a víno dohromady zastupují základní složky univerza…všezahrnující přítomnost…není to prémie a odměna za dobré chování… lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní…

Za vás se vydává

Za vás se vydává…Proč za mne? Protože i tebe miluji…Vzájemná touha je dalším účinkem eucharistie…Jezte to…vstřebat božskou touhu po nás a po božství samém…I my jsme Bůh mající lidskou zkušenost…. To kdo jsme v Bohu, je to všichni jsme…

Proč Ježíš zemřel

Naši kulturu poznamenají násilničtí, nepřístupní, zneužívající otcové a jiní muži…Tak lidé i vnímají Boha Otce…teorie vykoupení z prvotního hříchu – retributivní pojetí spravedlnosti…předsudky…Je potřeba změnit chápání… představu pojetí trestu za provinění- chladná bezcitná spravedlnost…je na čase hluší téma zaměřené na spravedlnost obnovující – soulad s Bohem…Ježíš nikdy netrestal!…prvních 11. století -obětní smrt na vrub ďábla -lidé na něj svedli Ježíšovu smrt….Jan Duns Scotus odmítl vidět vtělení a kříž jako pouhou reakci na hřích… Kříž byl svobodně zvoleným zjevením Absolutní lásky na straně Boha…Bůh krvácel, aby se nám přiblížil…Kříž není transakce… absolutní svoboda a láska Boží…skutečné odpuštění znamená zproštění bez požadavku čehokoliv na oplátku…Kříž nemůže být obětí závislou na hříchu dvou lidí…Jinak by byl Bůh příliš malý….Milosrdenství chci ne oběť….Ježíš skoncoval se všemi představami náboženství vyžadující oběť…

Kříž ve střetu protichůdných zájmů a cílů

Není to Bůh kdo je krutý. Krutí jsme my. Není to Bůh kdo požaduje utrpení lidí. To my to požadujeme. Bůh nepotřebuje a nechce utrpení-ani v Ježíši ani v nás… Problém božské lásky je ze strany Boha jednou pro vždy vyřešen( Žid 7:27,9:12,26 10:10)… nepřišel jsem soudit, ale spasit (Jan 12:47)…Já vám dám odpočinout…(11:28)… Bůh nezná sčítání a odčítání (Terezie z Lisieux)… Ježíš doložil že realita není absurdní a nesmyslá- Bůh visel na kříži mezi lidstvím a v božství, zmrzačená a nedotčený….Křesťané maj být svědectvím viditelného soucitu na zemi spíš než cesty do nebe…Ježíš nestojí při bitvách, ježíš stojí při. Trpících.

Svalování viny a hřích světa

Hebrejská Písma – rituál dne smíření – všeobecné rozhřešení…zbavit se hříchů a poslat je pryč….přenášet vinu na někoho jiného… Lidé rozhodli, který ze dvou kozlu bude vybrán… dualistické myšlení…egoistická iluze naprosté správnosti našeho postoje, nám umožňuje druhé věšet na kříž…nenávidíme a obviňujeme druhé…promítáme své stíny na druhé… v jiných lidech nenávidíme své vlastní chyby a jako pláštík se schováme do náboženství…Ježíš nepřišel změnit Boží smýšlení o nás, ale naopak naše smýšlení o Bohu…

Přijímáme a milujeme to, co přijímá a miluje Bůh

Obraťme se k Bohu a dospějeme k soucitu k sobě i ke druhým… Kříž je obrazem toho co znamená být použitelným pro Boha…Vejdete do nebe (všichni ostatní později)…necítíme se lepší jak druzí… jen je nám umožněno nahlédnout do velkého božího tajemství…Bůh nikdy nesahá k násilí a my odmítněme teorie spásy založené na násilí, vyloučení, sociálním nátlaku, morálním donucením…Bůh zachraňuje láskou a zahrnováním, ne vylučováním a trestáním…Problém jsme jen my sami

Rozmluva s ukřižovaným Bohem

K odkrývání vnitřních stavů potřebujeme obrazy. Obraz ukřižovaného je obrazem vzkříšení.

Ježíš promlouvá z kříže k tobě

Jsem to čeho se nejvíc bojíš – tvé nejhlbší, nezranitelnější, nahé já. Jsem tvoje dobrota a krása – to co popíráš… Obejmi všechno ve mně. Jsem ty sám. Jsme všichni a všechno

Promlouváte vy k ukřižovanému

Bratře jsi můj život. V tobě objímám svůj život i smrt….Ty jsi bratře moje hrubě přehlížená a opovrhovaná duše… Jsi to co činíme jeden druhému….Neumím připustit, že by mne někdo mohl milovat pro nic a za nic….Tvá náruč je ale připravená…vdechuješ do světa odpuštění….zveš mne ven z koloběhu iluzí…Děkuji ti, že ses stal člověkem: smrtelným, konečným, že jdeš se mnou, že jsi malý a ponížený, že jsi na sebe vzal vyloučení a vyhnání, že jsi se ztotožnil s hříchem a já proto nemusím popírat svá selhání, že jsi slabý a já nemusím předstírat, že jsem silný, že jsi by nemilován a já se proto nemusím snažit aby mne každý miloval, že jsi se stal ztroskotancem a já nemusím předstírat úspěšnost. Ty a já bratře Ježíši jsme jedno a totéž.

Člověk to neunese sám

Přestal jsem se dívat na správy, nemohl jsem unést utrpení…Téměř všichni lidé nesoiu velkou bolest a skrytou bolest i když to třeba nevědí…Něktří mystikové tvrdí, že je jen jedno utrpení-utrpení všech dohromady je Boží… součást velkého tajemství- proto jsem ochoten nést i svůj díl utrpení.

Jedním vrzem

Kristus se jedním vrzem vypořádal s hříchem, se smrtí, odpuštěním i spásou.(14.Století Oblak nevědění) – evangelium to takto nabízí… Je potřeba Ježíšův příběh chápat skrze souhrnnou představu, kterou nabízí Kristus- (ne individuální spásu a individuální odměnu a trest)… Všichni a všechno jsou jeden celek v různých fázích a Bůh to všechno dohromady miluje…(smlouva s celým Izraelem)… Dnes je křesťanství spíše záležitostí soutěžení a dokazování vlastní důležitosti, než proklamací vítezství Boží lásky….Církev umožnila duchovním velkou kontrolu nad individuálním chování prostřednictvím hrozb a odměn…Poslušnost a loajalita…

Privatizovaná spása nikdy nepřeroste ve společenskou změnu, protože přitahuje individualisty.

Jeden život, jedna smrt, jedno utrpení

Jsme pozváni plout na jedné vlně…všichni jsme spaseni navzdory svým chybám. Všichni jsme pojati do kosmického proudu Božího milosrdenství a slitování…Vidíme však zastřený narcismus a sebestředné přesvědčení… Dualistické myšlení… svobodná volba skočit na palubu ke Kristu… k Bohu který je s námi všemi v každé fázi naší cesty naprosto solidární a který nás všechny společně v lásce přivede do cíle… Už nejde o to mít pravdu…Jde o to být spojeni. Být v opravdovém vztahu…

Cesta vzkříšení

Není-li vzkříšení, pak nebyl vzkříšen ani Kristus…Přebývá-li bůh ve hmotě, pak můžeme přirozeně věřit ve vzkříšení těla…Pavel pojímá vzkříšení jako obecný princip veškeré reality…Rozpoznává kosmický vzorec- univerzální poselství…život nekončí- pouze se mění…Vzkříšení Krista znamená i vzkříšení našeho těla… Nová nebesa a nové nebe…(vtělení Krista vícekrát viz předešlé)

Svatební hostina

Vždycky jsme bránili Bohu, aby rozdával Boha zadarmo. Ego potřebuje hranici, cenu, podmínku vstupu….Vystrašení lidé si pamatují hrozby a neslyší pozvání…Lidská mysl si neumí poradit s milosrdenstvím a vzkříšením…

Realita osobností

Ježíš a Kristus povstávají z reality, pojmenovává jí, dává jí tvář ne jako někdo, kdo se realitě zjevuje z jiného světa….realita pokračuje milostí za milostí…je to realta s osobností…Na takovém pozadí bychom mohli najít odvahu spolu s Ježíšem si představovat, že já a Otec jsme jedno…Negativní nebo cyničtí lidé, šiřitelé konspiračních teorií a všichni předvídatelé Armageddonu jsou naprostými protiklady svědků vzkříšení…Janovo evangelium říká : vzchopte se, já jsem přemohl svět…Odvaha a důvěra je naším poselstvím

Co se stalo při Ježíšově vzkříšení?

Ježíš se plně zjevil jako věčný a nesmrtelný Kristus v tělesné podobě…Jedno omezené tělo Ježíše se proměnilo ve všudypřítomné světlo… Domnívám se, že Ježíš ve své lidské myli poznal plnou božskou identitu až po vzkříšení (lidské slabosti)… Oslavené tělo (hinduisté- jemnohmotné tělo -účast na světle)…Lidé, kteří našli správné napojení na Lásku a světlo, vždy vidí dobré, které ostatním zatím není zřejmé (osvícení)…Lidé světla dospívají k vidění na vyšší úrovni – stále více a více věcí zahrnují a stále méně vylučují… Božství bude skutečně přebývat v lidství a většina problémů bude vyřešena.

Jak je to tedy s peklem?

Překážka na cestě ke zdravému chápání – Bůh vykonavatel trestu… Ježíš ale sestoupil do pekla -proto musí existovat a peklo rozbořil…1.Petra 3 kap – vyhlásil zvěst duchům ve vězení… Efez 4 kap -sestoupil do nižších končin země…Východní církve zobrazují peklo, jak Ježíš lidi z něj vychvacuje nikoliv do pekla vrhá…Papež Benedikt připouští že slova sestoupil do pekel jsou problematická a spíše mytologická…Ježíš peklo vymýtil, zvítězil nad ním…Bůh peklo nepotřebuje… systémy tohoto světa jsou svárlivé soupeřivé, dualistické opírající se o modle trestu…Boží spravedlnost napravuje věci v jejich jádru a nedospívá k cíli pouhým trestem nebo odplatou…Náš model nedostatku a vzácnosti nás učí , že milost není pro všechny…Rozhodně nemáme žádné právo rozhodovat kdo patří dovnitř a kdo ven…

Všichni budeme proměněni

1.Kor 15.51 všichni budeme proměněni…vzkříšení se týká celého stvoření, každého zvířete…Vzkříšení je nakažlivé a k dostání pro všechny. Je vidět všude, stačí se jen dívat….

Dva svědkové Ježíše a Krista

Magdaléna milovala Ježíše, který jí přivedl k všudypřítomnému Kristu. Pavel začal s univerzálním Kristem a ukotvil ho v Ježíši.

Marie Magdaléna

Sex je naším démonem, ale u Magdalény není uveden…Ježíš po vzkříšení k ní mluví jako Kristus (nedodýkej se mne)… První svědkyně Krista….Prvním apoštolem Krista byla žena…Požádal jí aby o něm vydala svědectví…Poznání skrze vztah lásky a důvěrnosti…Obvykle se musíme Ježíše pustit, abychom přijmuli Ježíše Krista….Nyní jej poznáváme skrze vnitřní rozhovor…

Pavel

Pavel na rozdíl od Magdalény, Ježíše osobně nepoznal – jen vzkříšeného Ježíš Krista…Stal se svědkem osobní a kulturní proměny. Ježíš představuje osobní proměn a Kristus úroveň kulturní, historickou a sociální…Pavel je důležitý pro nás kdo přicházíme po něm…Hřích byl pro Pavla kombinací skupinové slepoty, kolektivní iluze a bezmocnosti jednotlivce se proti tomu postavit…Zlo není jen individuální špatnost, vedeme boj proti nadzemským duchům zla (Ef 6:12)…Kolektivnímu zlu se může postavit jen kolektivní dobrota…počítal s revolučními změnami… nesloužit modlám, ale nechat se okouzlit Božím královstvím…jde o nepřipoutanost ke světu (korporace, komplexy, náboženství)…hříšník si neužívá světa, je jeho otrokem…Ježíše hřích nijak nepohoršoval spíše se zaměřoval na ty co neviděli své stíny…odkrýval kořeny…I dnes zaznamenávám evoluční vývoj k nenásilí, inkluzi, mysticismu – je to postupný druhý příchod Krista…Těžiště požadavků zákona se netýká požadavků vnějších, ale přesunulo se do nitra člověka…(držíš se ještě starého zákona?)…Pavel předběhl dobu, když mluvil o druhé polovině života…křesťané vytvářejí nové skupiny, které více žijí křesťanskými hodnotami- víc než jen nedělním kázáním…Nejde o značku náboženství, ale o to aby boží dílo bylo dokončeno…Bůh své dílo dokončí i bez našeho organizovaného povzbuzování…

Transformace a kontemplace

Jestliže jsme dosud nenacházeli smysl pro kosmické pojetí Krista bylo to proto. Že neduální pojem jsme se snažili pochopit duálně…Potřebujeme instalovat jiný software…

Lidé s odlišným viděním byli téměř vždy opomíjeni (mystička Matchilda z Magdeburku 1212-82). Jan, Pavel zpracovávali realitu jinak, ale v nekontemplativní mysli jsme si to neuvědomovali…zpracovávali jsme neustále představu Ježíšek jako osobní vtělení Boha- nevztáhli jsem jej na veškeré tělo….Kontemplativní mysl vidí věci v jejich hloubce a celistvosti…mění se naše epistemologie – základ, čeho si myslíme že víme a co je reálné…ke znalost historie připojte znalosti o lidském vývoji, stupně svědomí, kulturní východiska, spirální dynamiky, eneagram….potřebujeme nedualstickou, nezlostnou, nesvárlivou mysl…naučit se jak věřit…

Láska a utrpení jako způsoby poznávání

Pokud jsme nikdy hluboce nemilovali, nebo hluboce netrpěli, nemůžeme pochopit duchovní věci… láska a utrpení nás přivedou k počátkům kontemplativní mysli…možná potřebujeme nějaký čas bloudit… potřebujeme dobré učitele neduální mysli…náboženství na vyzrálé úrovni pomáhající osvobodit se od návykově fungující mysli…nalézt znovu smysl pro paradox… Nepotřebujeme se učit co vidět, ale jak vidět…

Potřebujeme vertikální i horizontální linii…Bůh k tobě přichází přestrojen za tvůj život – autentické křesťanství… Být nucen zvolit si mezi dvěma předloženými možnostmi nikdy neznamená vidět hlubokým, citlivým, soucitným pohledem…všichni fungujeme na základě naší osobní zkušenosti…zralé křesťanství se soustřeďuje na lásku, ne na informace a poznání…Uznat i jiné tradice, jiní lidé nás mohou hodně naučit….

Jiná hlediska

Mnoho lidí dospělo ke kontemplativní mysli prostřednictvím aktivit jako je hudba, tanec, běh…kontemplace je změna, která všechno mění – tedy především toho ,kdo se dívá…

Ale proč tolik mluvit o utrpení a umírání?

Kristus je zdroj a cíl. Ježíš je cesta od tohoto zdroje k tomuto cíli božské jednoty se všemi věcmi…blaze chudým v duchu – ne seberozvoj ke spáse…utrpení se bera jako reálná cena za opuštění iluze, falešné touhy,  pocitu nadřazenosti a oddělenosti…jestliže pšeničné zrno nezemře… jediným vzorcem duchovní proměny je smrt spolu se vzkříšením… křesťané i budhisti tvrdí, že život s smrt jsou dvě strany téže mince…smrt je pro mne zisk (Fil1:21)…to jak věci fungují a Kristus je jedno a totéž…je to vlak který už jede, koleje jsou vidět všude- i já mohu být šťastný cestující…

Víc než jen technologie

Je potřeba Krista prožít…je potřeba zapojit nový obvod…být v proudění – ne pozorovat proudění z izolované pozice…najít nějakou formu modlitby, která bude skutečně pronikat do mého nevědomí…kontemplace vede k odkládání myšlenek, k opuštění…Do 16.století bylo umožněno poznávat skrze pouti, kříže, růžence, prostrace, klanění, poklekání, žehnání se, liturgie, kadidlo , svíce (sloužili jak zrcadla absolutna)… nyní zkuste cvičení 1. že prostě jste– Berte boha tak jak je…uvědomte si že vaše mysl a vůle hrají hry. Přestaňte sebe a Boha rozebírat…nebojte se- oslovte své nahé já, své holé bytí…nezaměřujte se na to jací jste, ale na to že jste… Prostě jste!

Cvičení 2: Veškerá fyzická realita jako zrcadlo…dívejte se božíma očima a těšte se ze všech věcí…všechno je vaše…všechno patří Bohu a vy jste jeho součástí…přijměte proudění Boží lásky. (v knize Boží zrcadlo o tom, že svět je na každé úrovni vztahový. Bůh je jiné slovo pro realitu…Bůh vždy vidí a miluje Boha ve vás…už se nemusíte nikdy cítit osaměle.