D.R.Hawkins:

Duchovní vývoj je podporován učením a informace až do určité úrovně, na která intelekt přestává být hlavním nástrojem jako při běžném vzdělávání….Duchovní práce se pak z oblasti rozumu přesouvá do nelineární sféry lidského vědomí, která se týká více souvislostí a méně již obsahu, formy a údajů… Spoléháme na jiné věci než dříve – víra, záměr, oddanost, chtění vůle….Důraz spočívá na odstranění, odložení, a poddání se….V jádru duchovní práce leží odkládání myslí, nikoliv její obohacování….Hledat osvícení je zásadní rozhodnutí. (Ego se brání ztrátě své dominantní pozice a vynalézavě přichází s bezpočtem argumentů a odporů)

Postoj

Jde spíše o bytí a vyladění se na subjektivní uvědomování si života. Vnímání a stávání se něčím…Rozhodnutí respektovat posvátnost všeho, co existuje, a přát dobré veškerému životu jsou v duchovním vývoji mocnými postoji, spolu se soucítěním, ochotou odpouštět a snahou chápat a nikoliv soudit…Začíná se rozpoznávat podstata… Poctivým uznání faktu že ego nemá …schopnost rozeznat pravdu od nepravdy… emoce nebereme jako ukazatel pravdivosti, neboť závisejí na postoji a podmínkách a navíc je sami ovlivňují… Poddání se a pokora jsou pozitivním úkonem Duchovní vůle…Svolujeme aby se dělo.

Těžiště pozornosti

Ego se soustřeďuje na detaily a vnímání spojené s emocemi… očekává uspokojení a zisk…V duchovní praxi se soustřeďujeme nikoliv na výsledek, ale na soulad s celkovým polem záměru… Ego ovlivňuje vidění, omezuje je a vylučuje z něj skutečnosti, aby mohlo s předmětem manipulovat…. Duch se soustřeďuje na souvislosti a celek…. Kontemplativní člověk se nezaplétá do detailů a konkrétností… (Chceme-li odložit hněv, potřebujeme  se vzdát pýchy, pod níž hněv leží, k odložení pýchy potřebujeme se vzdát touhy, která jí vyvolává, touha ale vychází ze strachu, strach vyplývá ze ztráty atd.)

Každá úroveň vědomí souvisí s určitým polem a jako magnet přitahuje podobné.. Představujeme si že myšlenky které nám prochází hlavou jsou naše, ve skutečnosti jde o myšlenky, které se samostatně vyskytují v určité hladině vědomí…člověk by měl myšlenky zcela jiné, kdyby se pohyboval na úrovni neutrality nebo přijetí…Duchovní motivace, záměr a soulad je jako magnetické pole, které svým vlivem mění souvislosti a tím odhaluje nové porozumění.

Osobní vůle a Duchovní vůle

Osobní vůle- ego se zaťatými zuby jako agrese… Duchovní vůle je podobná otevření stavidla a poodstoupení stranou…. Otevíráme jí naprstoým odevzdáním…. Vdání se řízení a pozvat zásah Boží…

Kam směřovat uvědomování

Jsme jen svědky a pozorujeme, jsme odpojeni od emocionální účasti na událostech…Praktikujeme-li nelpění (nikoliv odtažitost!) můžeme se i dění účastnit. Jsme ve světě, ale zároveň nikoliv ze světa. Nelpění je umožněno, když odložíme touhu po získávání… Vývoj a stvoření je jedno a totéž…

Buddha i ježíš učili že základním hříchem defektem člověka je nevědomost. Sokrates,  učil, že všichni jsou nevinní, protože si volí vždy to co vnímají jako dobré…Výzkum vědomí ukazuje, že lidské ego (mysl) není kvůli své struktuře  rozlišovat pravdu od nepravdy… jen provádí program, který do ní byl vložen…Skutečně znát realitu znamená stát se jí, být do ní vstřebán….Mnoho duchovních a morálních dilemat nelze vyřešit pouze na základě obsahu…Možnosti, ze kterých má člověk na výběr jsou dány úrovní jeho vědomí a ta se mohou na různých úrovních výrazně lišit…Hodně našeho posuzování vyplývá z pouhých domněnek (např. že lidé by měli být jiní, ale oni jinými být nemohou)…Snaha poznat Boha je sama o sobě dokonalá a je nejvyšším cílem.