Nechte se probudit otcem Jakubem od Ježíše 

V krátké rekolekci, kterou přednášel mladým lidem v hodinách filozofie (na konci střední školy), trval na tomto pojetí svatosti. Začal tím, že s nimi hovořil o tajemství eucharistie, a pak je učil o svatosti pomocí toho, co se mělo stát třetí větou jeho duchovní závěti, o níž jsme se zmínili mi- nulý týden. 

Toto kázání není souvisle psaný text. Skládá se z poznámek, které si zapsal na papír, aby mu po- sloužily jako vodítko pro jeho vyučování. Osvojme si tuto nauku na začátku postní doby. Nechme se znepokojit a otřást slovy tohoto apoštola s horoucím srdcem: 

„Qui facit veritatem venit ad lucem! (Kdo jedná podle pravdy, přichází ke světlu – Jan 3,21.)
Kristus je Pravda! My nikdy nebudeme pravdou. Vždycky v ní budou chyby, nedokonalosti. Ale navzdory této směsici můžeme stále konat dobré dílo. Jak můžeme jednat podle pravdy? 

Je jen jeden způsob: tím, že budeme pracovat na cíli, pro který jsme byli Bohem stvořeni.
Ale proč jsme byli stvořeni?
Květina, aby voněla – je v pravdě, když… 

Pták, aby zpíval – je v pravdě, když…
My jsme byli stvořeni, abychom byli svatí!
Ano, opakuji, Bůh nás stvořil, abychom byli svatí.
Svatý Pavel: Haec est voluntas Dei… (Boží vůle je vaše posvěcení – 1 Sol 4,3.)
Před ním řekl Kristus Nikodémovi: Nisi quis renatus fuerit denuo, non potest videre reg- num Dei. (Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království – Jan 3,3.) Quod natum est ex carne, caro est, et quod natum est ex spiritu, spiritus est. (Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je Duch – Jan 3,6.)
Kristova vůle je jasná: naší povinností je dosáhnout svatosti, nás všech.
Není mi neznámá vaše námitka. Běžně se soudí, že existují dvě kategorie křesťanů: privile- govaní a ostatní. Jedni jsou ke svatosti zavázáni. Ti druzí se spokojí jen s laciným křesťan- ským životem.
Existuje jen jedna kategorie křesťanů, stejně jako existuje jen jeden křest. A všichni tito křesťané jsou povoláni ke svatosti, protože všichni přijímají ve křtu semeno svatosti. A chce- te vědět, co je velkou překážkou svatosti? Zbabělost. Jsme zbabělci. Jsme zbabělí ve veřej- ném i soukromém životě. 

Zbabělci, když jde o to, abychom se rozhodli pro ideál svatosti a žili ho přede všemi. Zbabělci, když jde o to, udělat si ve svém životě pořádek, umlčet své vášně, umlčet zlé touhy, odrazit skrytá pokušení.
Zbabělci, když se máme zvednout z pádu věrným vyznáním, které nás vykoupí v Božích očích.
Svatost je opakem zbabělosti.
Svatí jsou energičtí, stateční, silní, lidé, kteří jdou, aby dosáhli Boha, každý svým způsobem, ale jdou.
Pochopte tedy dvě věci: Bůh chce, abyste byli svatí, a vy nemáte žádnou výmluvu pro to, abyste nebyli svatí.
Slyším vaši otázku: Jak se můžeme stát svatými?
Odpověď vám dá sám Kristus.
Qui facit veritatem, venit ad lucem. (Kdo jedná podle pravdy, přichází ke světlu – Jan 3,21.) Si quis vult venire post me, abneget semetipsum, et tollat crucem suam et sequatur me. (Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě – Mt 16,24.)
Tedy dvě věci: Podstatou svatosti je vždy plnit své povinnosti, vždy říkat Bohu „ano“. Bůh k nám promlouvá skrze naše pravidla, skrze naši práci, skrze všechno, co se nám děje… Vždycky říkejte „ano“. Ne jen tak ledajaké „ano“, ale usměvavé „ano“, šťastné „ano“, „ano“ plné lásky.
Políbení Boží ruky.
To je podstata svatosti.
A zde je důsledek, který bezprostředně následuje: Bůh se zjevuje. Otevírají se v nás propasti a Bůh přichází, aby tyto propasti zaplnil.
„Kdo mě miluje, bude zachovávat má přikázání a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a uděláme si u něho domov“ (Jan 14,23).
Boha v sobě totiž nosíme milostí.
Bůh je v nás živý.
Neustálá práce, abychom svědomitě plnili své povinnosti, nás stále více přibližuje k Bohu. A pak jednoho dne dojde k této podivuhodné nadpřirozené události: duše je, jako obvykle, a náhle se jí zmocní pocit přítomnosti…
A pokud je tato duše odvážná, tento kontakt s Bohem se obnoví.
Nemyslete si, že vám říkám věci, které jsou pro vás nemožné. Já je považuji za možné a usku- tečnitelné.“ 

Tato přesná a důrazná slova otce Jakuba od Ježíše nás staví před Boží plán s námi, před jeho plán lásky. Připomínají nám naši odpovědnost za uskutečnění tohoto plánu. Vzývejme Ducha Svatého, aby nám na začátku této postní doby dodal sílu.