Thich Nhat Hanh

Proč jsem četl tuto knihu? Protože katoličtí učitelé vnitřní modlitby a křesťanské meditace učí o metodě dýchání a dalších pomůckách, které používá Zen k lepšímu vnitřnímu vnímání sama sebe a přírody(např.: francouzský jezuitský teolog a kardinál Jean Daniélou , opat v Mont des Cats, André Louf , kardinál Angelo Scola , Pavel Vojtěch Kohut OCD , Marií Ventová, terciářka Karmelu a průvodkyně modlitebních kurzů (viz svazek  MKR Communio z roku 2015, knihy Richarda RohraOFM a další a další) moje výpisky nejsou návodem. K tomu je potřeba číst celou knihu a mnohé další a ještě lépe začít se učit, navštívit křesťanský kurz vnitřní modlitby, denně praktikovat. Mnohé myšlenky z knihy také plně souzní se spiritualitou sv. Františka, který nalezl svobodu od světa a plnou silou čerpal ze zamilovanosti do Krista. Já sám nejsem schopen, podstoupit s vytrvalostí všechna ta cvičení a dělám je jen tehdy, když si náhodou vzpomenu, ale i tak jsem Kristu v těch chvílích blíž.

Dýchání

„Prosím vychutnejte si zvuk zvonu a své dýchání. Vdechuji a cítím, že jsem. Vydechuji, usmívám se…“ Cvičením plného vědomí je především cvičení naší přítomnosti tady a teď.

(Zklidnění, zakoušení radosti, blaženosti,mentálních obsahů, utišení mentálních obsahů, zakoušení mysli, zakoušení radosti z mysli, soustředění mysli, vysvobození mysli, rozjímání o pomíjivosti, rozjímání o bez žádostivosti, přijetí Království, odpoutání)

Vědomé dýchání nás vrací k našemu bytí, ke svému tělu. Vrací nás také k našim pocitům (rozeznat je, smířit se s nimi, porozumět jejich povaze, utišit je, uzdravit je. Bytí se sestává také z mentálního obsahu. (např.: Květina se skládá z okvětních lístků, stonku…ale také slunce. Květina a slunce a oblaka jsou vzájemně propojené. Budeme-li pokračovat v hlubokém vhlížení uvidíme i zemi a nerosty, vzduch.. mentální obsahy jsou ale také zoufalství, úzkost, závislost, láska i plné vědomí. Dýchání nás k nim vrací a můžeme je obejmout. Když se v nás projeví neklid, vědomé dýchání nám pomůže přijít k němu, obejmout jej s něhou a láskou. Jakmile použijete energii plného vědomí k péči o svůj mentální obsah, začne se obsah utišovat.) Čtvrtým základem našeho bytí je naše vnímání. Objevujeme důvody proč se např. trápíme, či máme strach. Nahlížíme do hloubky pravé povahy skutečnosti – je třeba umožnit ráně v těle, aby se uzdravovala. Nestát v cestě. Naše tělo je schopno se samo léčit. Starost a strach situaci zhoršují. Když vás přítel uklidní, že zranění není tak hrozné, hned se vám uleví. Plné vědomí je energie uvnitř nás, je to přítel.

Celý život jsme mysleli, že štěstí teprve přijde. Utíkali jsme budoucnosti vstříc. My však můžeme být šťastní tady a teď. Jeden uschlý strom nám na chvíli možná zkazí radost ze zahrady, ale pak si uvědomíme, že celá zahrada je stále krásná. Vdechuji a uvědomuji si své oči, vydechuji a usmívám se na své oči. Vdechuji a uvědomuji si své srdce, vydechuji, usmívám se na své srdce.

Při dýchání se slovy dovnitř a při výdechu ven se lehce usmíváme, a tím se vám uvolní svaly. Nalezněte si svojí polohu, která vás netrápí. Dejte svému tělu odpočinout. Dále si uvědomujeme délku svého vdechu a výdechu. Nechávejte své dýchání, aby vychutnalo samo sebe. Nepřizpůsobujme jej svojí vůli. Dýcháme-li s plným vědomím, zastavíme i proud svého myšlení.

Žijeme stále v úprku, neumíme zůstat v klidu.

Stáváme se pozorní vůči svému tělu, jsme pevně rozhodnuti o něj pečovat. (milovat jako miluji sebe) Během svého nádechu si uvědomujeme celé své tělo a objímáme ho v celé úplnosti, usmíváme se na něj. Pak věnujeme pozornost, každé jednotlivé části těla – očím, plícím, srdci a játrům. Je to soucítění a láska věnovaná tělu. Dosud jsme možná byli k tělu a jeho částem nevšímaví. Všímáme si i ostatních elementů. Součástí našeho těla je zem, teplo (oheň – spalování kyslíku) Zrození a smrt probíhají souběžně (buňky umírají a rodí se), život v sobě nese smrt a smrt v sobě nese život, jsou navzájem propojené. Strachu a úzkosti a zoufalství se může dařit jenom tam, kde vládne nevědomost. Vdechuji a vydechuji a vidím v sobě element vody a slunce. Když zemře mé srdce nebo zemře slunce, i my zemřeme. Když přijdeme o plíce nebo přijdeme o lesy a hory, zemřeme. Vhlížet do hloubky znamená, vhlížet do říše, kde solu všechno souvisí. Existujeme spolu nejsem jen já. Uvědomujeme si nejen svoje tělo a jeho jednotlivost, ale také svoji polohu. Ležíme nebo sedíme, nebo stojíme nebo jdeme. Uvědomujeme si také každý náš pohyb. Například vaříme si kávu a můžeme se přitom cvičit a uvědomovat si sebe i každou svou činnost. Plné vědomí je přítomnost Boha. Semínko plného vědomí leží hluboko v našem vědomí a každý z nás se jej může dotknout. Nebo např. Otevíráte dveře. Dělejte každý pohyb s plným vědomím. Když vás bolí nějaká část těla, dlouho se na něj usmívejte. Nemusíte se kvůli tomu stát budhisty.

Tělo a mysl jsou dva aspekty stejného, nejsou to protiklady. Tělesnost je fyzická složka a mentální obsahy, vnímání a pocity a vědomí. Vědomí je základem všech mentálních obsahů. Např.: Energie hněvu způsobí, že vidíme svět negativně. Hněv byl uložen někde ve vědomí a něco ho probudilo. Chceme-li něčemu rozumět ,musíme se tím stát. To lze uskutečnit hlubokou meditací. Rozjímat o pocitech v pocitech. Vše je výtvorem našeho vědomí. Objímáme své tělo energií plného vědomí a zklidňujeme jej. Plným vědomím lze objímat a zklidňovat. Chceme-li žít, musíme auto řídit s plným vědomím. Dýcháme, usmíváme se a vracíme své tělo mysli a svou mysl svému tělu. Plné vědomí nám pomáhá uvědomovat si poznání, že život je tu stále, jsme-li my přítomni je přítomen i život. Schůzku se životem máme právě teď.

Každý koho se Ježíš dotknul, byl uzdraven – byla v něm síla Ducha svatého. I my se můžeme svým plným vědomí dotýkat a objímat druhé. Duch svatý je energie lásky (Bůh je v nás)

Zakouším radost, vdechuji a vydechuji

zakouším blaženost, vdechuji a vydechuji

Nemůžeme své tělo oddělit od pocitů, ani pocity od těla. Potřebujeme se naučit své tělo živit radostí a pohodou, klidem a štěstím, pevností a harmonií. To někdy znamená odejít od překážek, které nám brání ve štěstí. Rozhlédněte se kolem sebe: co přináší štěstí a co utrpení? V jaké pasti jsme chyceni? Propusťte překážky na svobodu. Staňte se od nich svobodnými. Starší lidé už vědí jak rychle plyne život a proto si dokáží vychutnávat každý okamžik. Neutíkají, jen tiše sedí a prožívají. Den je pak nádherně dlouhý.

Někdy potřebujeme přítele, který by nám pomohl najít prvky štěstí. Společenství. (Zen používá sangu – společenství, kdy spolu všichni sedí a meditují, nebo spolu vaří apod. Prostě uctivé, soucítící společenství. Já mám podobné prožitky při společné vnitřní modlitbě, které jsem prožíval v karmelitánském kurzu vnitřní modlitby. Pokaždé jsem si vzpomenul na sv. Františka, který celé dny meditoval se svými bratry v poustevnách.)

Vdechuji a vydechuji své mentální obsahy. Pocity příjemné,nepříjemné,neutrální, smíšené. Můžete je objímat, pečovat o ně. Jsou jako kapky vody v řece. Plují kolem nás a pak jsou pryč.

Utěšuji své mentální obsahy, vdechuji a vydechuji.

Nelze od negativních pocitů utíkat, ale lze je objímat, utěšovat a zařadit do celku k těm pozitivním.

I utrpení lze objímat a vhlížet do něj, abychom našli jeho pravou povahu a tak nalezli z něj východisko. (příklad : dlouho krmená deprese. Vhled na to co jí způsobilo? Čím jsme jí celou dobu krmili?

Jídlo. Můžeme zkoumat při dýchání a vydechování, co jíme za pokrm. Jíst s plným vědomím, že jde o dar země. Jezme střídmě. Jídlo je druh léku. Má nám pomoci uskutečnit ideál soucítění a porozumění. Jídlo konzumujeme všemi smysly. Např. Oči jedí televizní program, čtou román, negativní zprávy. Uši vnímají zvuky. Pohledy a zvuky mohou živit depresi. Plné vědomí pomáhá rozlišovat.

Dalším druhem potravy je chtění, touhy. Je to druh energie, který nás nutí něco dělat. Matku Terezu vedla touha pomáhat zuboženým lidem. Byla šťastná. Negativní touhy způsobí v našem životě utrpení. Rozpoznej druh energie, jež tě pohání. Rozpoznej vědomí.

Zakouším svou mysl, vdechuji a vydechuji.

Nesnažím se jí uchopit, nesnažím se jí odehnat, prostě mentální obsah rozeznáváme a nazýváme pravým jménem. Plným vědomím sebe sama se přestaneme bát jít „domů, tam kde jsme prohráli, byli špatní a pod.“ I když se bojíme milovat, máme v sobě semínko lásky. Semínko milující laskavosti. Když máme rádi sebe, začneme mít rádi druhé.

Chůze

Když razítkujete, obtiskne se razítko na papír. Než jej z papíru sejmete, ujistíte se, že dobře přilnulo. Když meditujete v chůzi děláte totéž. V našem každodenním životě obtiskujeme svůj spěch, starosti, deprese a hněv. Ale my při meditaci obtiskujeme svou pevnost, mír a svobodu. Vychutnávejte každý krok. To můžete dělat skutečně všude.

Pěstování radosti

je nutné zalévat pozitivní semínka a negativní nezalévat. Zalévat pozitivní semínka druhých – např. Pochvalou, oceněním – samozřejmě pravdivě, upřímně. Nebo napsat uzdravující dopis. Někdy minulost existuje převlečená za přítomnost. Nikdy není pozdě něco z minulosti napravit. I když už někdo nežije, můžeme totéž co bychom udělali pro něho udělat pro druhé.

Rozvazování uzlů. Bolest, trápení, soužení, strach. Částečně jsme za uzly zodpovědní. Aby nás netrápily, je třeba je rozvázat. Uzly také neustále vytváříme jeden druhému. Když nám někdo ublíží, můžeme se ho zeptat proč. Možná vysvětlení pomůže uzel rozvázat hned. Totéž mohou dělat filmy, knihy, zabíjení v televizi – ničí naše vědomí. Naopak potřebujeme pozitivní energii, jako když sluníčko obejme květinu a ta rozkvete. Jak pracovat se strachem? Dýchej s plným vědomím. Vnímej, že jednou stejně umřu a nic si sebou nevezmu. Jediné co si vezmu sebou jsou plody mých činů. Nech semínko strachu vyplout na povrch. Když pociťujete hněv, zdržte se jakýchkoliv činů, nedělejte nic. Pak zkuste vhlédnout do sebe. Hlavní příčinou není druhý člověk, ale že semínko hněvu ve vás příliš vyrostlo.

Přítomný okamžik, báječný okamžik. Nemusíme zemřít, abychom vstoupili do Božího království. Již je zde.

Meditace vyžaduje utišení mysli. Nedovolit působit energii vašich návyků. Cvičte se v chzi s plným vědomím. (třeba si určete jedno místo, kde to vždy uděláte, když tudy půjdete, časem vám to půjde všude) Usmiřte se s těmi, kteří vám ubližovali. Jestliže už zemřeli, staňte se ve své mysli malými, když jste je ještě znali. Stejně tak si pak představce i toho kdo vám ublížil – jako malého. Většina lidí je obětí svých rodičů. Zdění jejich pozitivní i negativní energii. Opravdové usmíření pochází z vašeho vhledu a pravého soucítění. Je-li ve vašem srdci mír a láska, dokážete změnit situaci lépe. Hluboké naslouchání může zmírnit utrpení druhého člověka. Než budeme schopni pomáhat druhým, musíme nejprve pomoci sobě. Naučit se mluvit laskavou řečí. Pravá láska vychází z porozumění, soucit, radost, ponechat druhému prostor, svobodu.

Půst

Půste je příležitost k odpočinku a uzdravení. Je součástí všech tradic. Umožňuje tělu začít znovu. Třetí den půstu se někdy cítíme unaveni. Není to nedostatkem jídla – toho máme v těle zásoby na tři týdny, ale proto že tělo pouští do krevního řečičtě jedy. Proto musíme denně vypít 3 litry teplé vody (nebo střídat bylinkové čaje) a denně se sprchovat (jedy odcházejí z těla i jako plyny našimi póry) Po 2-3 týdnech se budete cítit jako nový člověk.

Pomíjivost

Pomáhá porozumění. Všechno spolu je navzájem propojeno. Rozumem to chápeme, ale často podle toho nejednáme. Naučit se prožívat přítomný okamžik, dokonale splynout s přítomností nám pomáhá překonávat nejistotu, zranitelnost, výčitky z minulosti (zkusit si představit sebe a bližního za 300 let a pak jej obejměte) Vdechujeme a vydechujeme pomíjivost. Naše štěstí je vždy na vrub utrpení, nelze je od sebe oddělit. Učíme se neodsuzovat své okolí (většinou nejde o dobro nebo zlo, ale o neobratné jednání), nechceme se nechat motivovat jednáním druhých k touze trestat, či obviňovat. I naše já je pomíjivé. Bolest, trápení, zoufalství skryté v hlubokém vědomí jsou pomíjivé. Ani věci nemají trvalou podstatu, neexistují osamoceně (květina, slunce, voda) Naší pravou přirozeností je vzájemné propojené bytí s celým vesmírem. Trpí-li váš partner, máte na tom nějakým způsobem podíl. Žijme hluboce a soustředěně na základě moudrosti – žít jen v myšlenkách rozhodně nestačí. Je třeba se dotýkat vzájemného propojení. Vdechuji a vydechuji vzájemně propojené bytí.(Ne-já a vzájemné propojení je dotek nirvány) Jsme uvězněni v představe o svém odděleném Já, ale přitom jsme součástí celého moře. (Papír historicky vznikl z vody , slunce , nerostů, je propojený s dělníky co jej vyrobili. Předtím existoval tedy v jiné formě) Každý okamžik našeho života je jen pokračováním toho předešlého. Šťastné narozeniny můžeme nahradit každým dnem šťastného pokračování.

Transformace utrpení

V každém z nás je ostrov. Když k sobě domů, nacházíme se na bezpečném místě, obklopeni sanghou, osvobozeni od pojmů: život a smrt, od jednoty a mnohosti, od individuálního a kolektivního. Ve skutečnosti se jedná jen o jedno vědomí. Náš sklon rozdělovat skutečnost do párů protikladů vede k nedorozuměním a špatným činům. Zabijete-li Hitlera, objeví se v jiné podobě. Trest sám o sobě nic nezmůže, ale milující laskavost, soucítění a schopnost přijmout člověka mezi sebe, pomáhá ke změně. Mnozí se rozvedli a trpěli i nadále. Musíme umět přijmout i lidi a prvky, které způsobují potíže. Slaná voda se nedá pít, ale když jí vylijete do řeky, řece neublíží. Bude-li vaše srdce jako řeka, nebudete se trápit malými problémy.

Tři poklony: první– dimenze času -představit si pomíjivost. Rodiče, prarodiče, předky. Uvědomujeme si, že všichni jsou stále naživu. Kořeny našeho bytí. Pokloňte se jim až k zemi a země se dotkněte a už je nevylučujte ze svého života, vraťte se k nim a přijměte je. Druhá- dimenze prostoru – splýváme se všemi bytostmi, které nás obklopují (lékaři v Africe, matka Tereza, svatí) a přijímejme jejich energii. Vnímejme i své „neživé“ okolí (např. Strom) Vnímejme i jejich utrpení. My trpíme spolu s nimi. Ztotožňujme se s velkými bytostmi světa i s těmi kdo trpí. Své chyby, které jsme udělali spolu s předky transformujme prostřednictvím mysli, ducha a vědomí. Naděje, síla a láska. Probuzení může nastat. Před třiceti lety jsme si nedovedli představit, že budeme létat a jezdit v nekuřáckém prostředí. Nesmíme ztratit naději. Země patří každému i když se dnes o ní někde perou dvě strany. Trojice Boží nemůže existovat bez ostatních dvou. Opusťme dřívější dualistické představy. Opustit představu, že život trvá v čase, že se musíme stát něčím či někým. Mrak nepropadá panice, když se mění v déšť. Jsme osvobozeni od zrození a smrti. Obavy a žádostivost vznikají z nevědomosti, prostřednictvím poznání jsme osvobozeni. Náš život má smysl, pokud jej vychutnáváme.

Štěstí není záležitostí jednotlivce

Vhlížíme-li do sebe , identifikujeme své já. Chce,e získat zdravé já. Pomáháte-li lidem pomáháte sobě. S druhými i s celou přírodou jsme si rovni. Se všemi sdílíme stejný základ bytí. Jestliže lpíme na své představě o já, nezbývá místo pro soucítění. Nejsme lidské bytosti ve smyslu já, jsme součástí všeho (živé bytosti jsou z neživých prvků), nerozlišujeme ani samostatně náš život (dotýkáme-li se stromu, jsme stromem). Učíme se nerozlišování. Odhodíme-li představu o délce života protože už žijeme věčně v Božím království.

Potřebujeme žít v bezžádostivosti. Zkouším bezžádostivost, vdechuji. Díky penězům se můžeme cítit mocní, ale oni přinášejí utrpení, klamnou iluzi. Potřebujeme vhlížet do podstaty naší touhy. Štěstí není v budoucnu, ale nyní v nás. Předmět naší žádostivosti není naše štěstí. Potřebujeme se tomu stále učit.

Nemusíte chodit do obchodu, abyste koupili dárek. Máte už ho při sobě: úsměv, laskavý pohled. Darovat můžete také svou svobodu od minulosti a od budoucnosti, od hněvu… Pokud jste rozlobení na někoho a nic nepomáhá, dejte mu dárek (nebo pošlete poštou)

Vytrvalost

Uspořádejte si během dne věci tak, abyste měli čas na zalévání pozitivních myšlenek. Slibte si, že nebudete zalévat negativní semínka. Vybírejte si televizní pořady (nejlépe bez násilí). Provádějte tréning plného vědomí. Snažme se a všechny objímat porozuměním, soucítěním. Meditujte o zázracích a kráse života – stačí někdy i pár vteřin. Používejte vhled, když se něco negativního děje, představte si sebe za 300 let. Používejte Budhovi, Kristovi oči, uši, ruce. Chození s plným vědomím je zázrak. Jezte s plným vědomím. Dýchejte, vdechujte a vydechujte s plným vědomím. Ráno dýchejte s vědomím, že je zrozen nový den a usmívejte se.